Mýty o hypotékách
Většinu času věnuji hypotékám a vše co s nimi souvisí. V praxi se opakovaně potkávám s některými mýty a domněnkami. Některé se drží mezi lidmi z minulosti, kdy tomu tak bylo. Jiné mají na svědomí média, která dnes prodávají bohužel senzace a dramata. Z komára se tak často stává velbloud.
Zájemce o hypotéku je tak již dopředu zbytečně paralyzován při úvahách o financování vlastního bydlení. Myslím, že je to zbytečné, a proto zde ty nejčastější omyly uvádím.
Mýtus 1: Úvěrem nelze již zafinancovat 100% kupní ceny nemovitosti a člověk musí mít vlastní peníze.
Ano hypotéka může být maximálně 90% hodnoty nemovitosti. Ale zbylých 10% umí stále některé banky dofinancovat druhým úvěrem.
Mýtus 2: Po regulacích ČNB v roce 2018 na hypotéku nedosáhne až 20% klientů.
Není to tak, jen se u některých klientů snížila výše úvěru, na který se svými příjmy mohou dosáhnout.
Mýtus 3: V mojí bance to bude nejjednodušší a nejvýhodnější, protože mě roky zná.
Platí hlavně druhá část věty. Vaše banka Vás skutečně zná lépe než všechny ostatní dohromady, ale to není vždy výhodou. Několikrát jsem musel s klienty z jejich banky dokonce odejít, protože neprošli interním hodnocením, i když negativní zápis v bankovních registrech nebyl.
Mýtus 4: Hypotéku nedostanete bez životní pojistky.
Ne, že by to byl špatný nápad mít úvěr zajištěný, ale toto dnes už neplatí. Tak tomu bylo kdysi dávno a jen u některých klientů, které banka hodnotila jako rizikovější.
Mýtus 5: Při výstavbě nebo rekonstrukci je třeba bance dokládat faktury o provedených pracích.
Toto již dávno neplatí. Banka si ověřuje prostavěnost obvykle už jen dohlídkou smluvního odhadce.